u.s.s. Enterprise

USS Enterprise (CVN-65) je letadlová loď Námořnictva Spojených států, která působila ve službě mezi lety 1961 a 2017. Jednalo se o první postavenou letadlovou loď s jaderným pohonem a celkově druhou válečnou loď s tímto pohonem vůbec (o několik měsíců dříve byl dokončen křižník USS Long Beach). Byla osmou americkou válečnou lodí nesoucí jméno Enterprise a nejdelší a nejtěžší válečnou lodí světa; později ji překonaly letadlové lodě třídy Nimitz. Posledním domovským přístavem Enterprise byla základna Naval Station Norfolk ve Virginii.

Z aktivní služby byla odstavena 1. prosince 2012, v té době byla nejstarší americkou letadlovou lodí. Po odstranění veškerého jaderného paliva byla dne 3. února 2017 formálně vyřazena. Ve službě ji nahradí loď USS Gerald R. Ford.

Posádku tvořilo 3350 námořníků a 2480 členů leteckého personálu. Velitelský ostrov měl zprvu značně futuristický tvar, při modernizaci lodi v letech 1979–1982 byl přestavěn po vzoru třídy Kitty Hawk.

Celková délka lodi podle oficiálního registru námořních plavidel amerického námořnictva je 331,6 m,jiné zdroje uvádí i délku 342,3 m.

Úhlovou letovou palubu spojovaly s hangárem čtyři výtahy. Letouny startují pomocí čtyř parních katapultů typu C-13. Pro operace letounů vezla 8500 tun paliva, což je ekvivalent 12 dní plného provozu. Enterprise mohla nést až 90 letounů a vrtulníků, obvykle jich však bylo okolo 60.

Enterprise původně nenesla žádnou obrannou výzbroj. Teprve v roce 1967 byla na ní instalována tři osminásobná odpalovací zařízení střel RIM-7 Sea Sparrow. Počátkem sedmdesátých let loď nesla dva systémy Sea Sparrow, tři systémy blízké obrany Phalanx CIWS a čtyři vypouštěče klamných cílů SRBOC. V poslední konfiguraci byl jeden Phalanx odstraněn a naopak byly přidány dvě 21násobná odpalovací zařízení systému RIM-116 RAM.

Pohon tvořilo osm tlakovodních jaderných reaktorů typu Westinghouse A2W a čtyři turbíny Westinghouse. Lodní šrouby byly rovněž čtyři. Díky jadernému pohonu měla Enterprise neomezený akční rádius. K výměně jaderného paliva došlo čtyřikrát: v letech 1964–1965, 1970, 1979–1980 a 1994.